Centrální mozek: Co je to Hub a proč bez něj chytrou domácnost nepostavíte

V prvním díle jsme si definovali, co chytrá domácnost umí. Možná jste se už nadšeně podívali do e-shopů na chytré žárovky nebo zásuvky. Tady vás ale musím na chvíli zastavit.

Většina začátečníků totiž udělá zásadní chybu: nakoupí hromadu zařízení od různých značek a stáhne si k nim pět různých aplikací. Zpočátku je to zábava, ale brzy přijde vystřízlivění.

Zjistíte totiž, že neustálé lovení telefonu, odemykání displeje a čekání na načtení aplikace je pro běžný život neuvěřitelně otravné. Je to pomalejší než dojít k vypínači. Výsledek? Své chytré hračky raději přestanete používat a vrátíte se ke starému způsobu ovládání. Místo chytrého domu tak máte jen telefon plný dálkových ovladačů, na které se práší.

Aby dům skutečně fungoval sám a nezatěžoval vás, potřebuje „mozek“. Zařízení, které nikdy nespí, všechno sjednotí a řídí automaticky za vás. Říká se mu Smart Hub.

Co ten Hub vlastně dělá

Hub má dvě hlavní funkce, bez kterých se neobejdete:

1. Univerzální překladatel: Vaše žárovka mluví jazykem „Zigbee“. Váš robotický vysavač mluví přes Wi-Fi. Váš termostat používá jiný protokol. Normálně by si tato zařízení nerozuměla. Hub se ale spojí se všemi a naučí je spolupracovat. Příklad: Hub zachytí signál z pohybového senzoru (IKEA) a okamžitě pošle povel žárovce (Philips), aby se rozsvítila.
2. Strážce pravidel: V Hubu jsou uloženy všechny vaše automatizace. Ví, že v noci má svítit jen tlumeně, a ví, že když nikdo není doma, má vypnout topení. Rozhoduje autonomně, bez vašeho zásahu.

Zásadní volba: Cesta cloudu vs. lokální řízení

Při výběru systému stojíte na křižovatce, která ovlivní spolehlivost i bezpečnost vašeho domova na roky dopředu. Můžete se vydat cestou cloudu (kde data putují přes internet) nebo cestou lokálního řízení (kde vše zůstává doma).

Cesta cloudu (Google Home, Tuya, SmartLife)

Většina levných chytrých produktů připojených přes Wi-Fi funguje na principu cloudu. Jak to funguje? Zmáčknete vypínač v obýváku a signál letí z vašeho domu internetem na server výrobce (často v Číně nebo USA). Teprve tam počítač rozhodne „rozsvítit“ a pošle povel zpět přes půl planety až do vaší chytré žárovky.

[FOTKA TUYA ZASUVKY]

• Zpoždění (latence): Kvůli cestě signálu přes internet může mít ovládání znatelnou prodlevu. Reakce není tak okamžitá jako u lokálního vypínače.
• Závislost na připojení: Spolehlivost vašeho domu stojí a padá s funkčním internetem. Při výpadku sítě často nefungují ani automatizace, ani ovládání mobilem.
• Soukromí a bezpečnost: Vaše data jsou uložena u třetí strany. V případě kybernetického útoku na výrobce hrozí, že se k ovládání vaší domácnosti nebo k vašim datům dostane nepovolaná osoba.
• Udržitelnost: Funkčnost zařízení je plně závislá na podpoře výrobce. Pokud se firma rozhodne ukončit provoz svých serverů nebo zkrachuje, zařízení mohou ztratit své chytré funkce a v krajním případě mohou přestat fungovat úplně.

Lokální řízení

To je cesta, kterou vás povedeme v této sérii – cesta maximální nezávislosti. Jak to funguje? Zmáčknete vypínač a signál dojde do Hubu, který je fyzicky ve vaší chodbě. Hub to okamžitě vyhodnotí a rozsvítí světlo. Data nikdy neopustí váš dům.

• Okamžitá reakce: Světla reagují ihned (v řádu milisekund).
• Nezávislost: Dům funguje perfektně, i když nejde internet.
• Soukromí: Co se stane doma, zůstane doma. Vy jste majitelem dat i softwaru.

Důležitá poznámka: Hybridní systémy

Stále častěji se objevují zařízení, která umí obojí. Systémy jako Apple HomeKit nebo Google Home se snaží, aby pro základní úkony používaly lokální komunikaci (rychlá reakce). Cloud používají pouze pro dálkové ovládání a hlasové povely (snadnost a dostupnost). I naše volba, Home Assistant, umí propojit lokální rychlost s cloudovými službami – ale jen tam, kde to potřebujeme. Proto je ideální systém ten, který vám dá volbu a nevnucuje vám závislost na cloudu.

Který mozek vybrat

Trh je plný různých systémů a „krabiček“. Abychom se v nich vyznali, nejlepší je rozdělit si je podle toho, jak moc jsou přátelské k zařízením cizích výrobců. Můžeme si to představit jako škálu od „Zlaté klece“ až po „Absolutní svobodu“.

1. Profesionální uzavřené systémy (např. Loxone)

Toto je kategorie pro ty, kteří staví dům „na klíč“ a nechtějí se o nic starat.

• Jak to funguje: Firma vám nainstaluje robustní a spolehlivý systém (často drátový).
• Nevýhoda: Je to „zlatá klec“. Systém je drahý a uzavřený. Pokud si v Lidlu koupíte chytrou žárovku za dvě stovky, k tomuto systému ji jednoduše nepřipojíte. Jste odkázáni pouze na drahé komponenty daného výrobce nebo složité integrace.

2. Částečně otevřené ekosystémy (Google Home, Apple Home, Philips Hue)

Tady se pohybuje většina běžných uživatelů. Jsou to systémy, které se tváří přátelsky, ale mají svá „ale“.

• Jednoúčelové brány (Philips Hue, IKEA): Skvěle ovládají svá vlastní světla, ale s cizími značkami si často nerozumí.
• Velcí hráči (Google Home, Apple Home): Sjednotí pod sebe spoustu zařízení, ale stále hrajete podle jejich pravidel. Často vyžadují certifikovaná (dražší) zařízení a u Googlu jste silně závislí na cloudu. Pokud Apple nebo Google nějakou funkci nepodporuje, máte smůlu – nemůžete si ji doprogramovat.

[TADY FOTKA APPLE HOMEPOD]

3. Kompletně otevřené platformy (Home Assistant)

Tady přichází ten zásadní rozdíl. Zatímco předchozí kategorie jsou většinou jednoúčelové hardwarové krabičky, Home Assistant je software.

• Svoboda hardwaru: Můžete ho nainstalovat na cokoli. Máte doma starý notebook? Nevyužitý minipočítač Raspberry Pi? Nebo si koupíte hotovou krabičku Home Assistant Green? Volba je na vás.
• Nekonečná integrace: Je to univerzální překladatel, který bourá bariéry. Dokáže propojit uzavřený svět Apple Homekitu, levné senzory z Číny, žárovky z IKEA a dokonce i ten profesionální Loxone do jednoho fungujícího celku.
• Lokální ovládání: Vše běží u vás doma. Rychle, bezpečně a soukromě. Vzdálený přístup lze poměrně jednoduše nastavit.
• Žádná omezení: V Home Assistantovi neexistuje „to nejde“. Pokud chcete, aby se při gólu českého týmu rozblikal obývák červeno-modro-bíle, tady to nastavíte.

Co nás čeká příště

Už víme, proč potřebujeme Hub a že chceme, aby fungoval lokálně. A protože Home Assistant vyšel z našeho srovnání jako jasný vítěz, bude celá naše série odteď zaměřena primárně na budování domácnosti právě na této platformě. Tím jsme položili pevné základy systému, který nám zajistí rychlost a soukromí.

Aby ale mozek mohl dům řídit, potřebuje mít „oči a uši“ – senzory a spínače. A tady narážíme na častý omyl: „Všechno připojím přes Wi-Fi.“ Wi-Fi je sice univerzální, ale není nejlepší volbou pro každé chytré zařízení v domě. Proč? Znamená to rychlé vybíjení baterií, přetížení routeru a potenciální nestabilitu sítě.

V příštím díle se proto podíváme na souboj technologií připojení. Vysvětlíme si, pro které typy zařízení je Wi-Fi ideální (např. kamery nebo televizory) a kde je naopak lepší použít úspornější a stabilnější technologii Zigbee, která je stvořená pro světla a senzory